jaký je základ pro luteránské jediné předurčení, na rozdíl od dvojité předurčení?

Luther neučil jediné předurčení, ale dvojí předurčení ve své knize otroctví vůle. Například v popírání existence lidské svobodné vůle a připisování všeho, co se děje Bohu, řekl:

“ tuto malou knihu zde skončím,i když jsem připraven, pokud to bude nutné, posunout debatu dále. Myslím si však, že zde bylo učiněno dost, aby uspokojilo zbožné a kohokoli, kdo je ochoten přiznat pravdu, aniž by byl tvrdohlavý. Protože věříme-li, že je pravda, že Bůh předurčuje a předurčuje všechny věci, že se nemůže mýlit ve svém předzvědění, ani bránit v jeho předurčení, a že se nic neděje, ale jak chce (jako důvod sám je nucen přiznat), pak na svědectví o rozumu samotném nemůže být žádná svobodná volba v člověku nebo andělovi nebo jakémkoli stvoření.“strana 293, otroctví vůle, Lutherova díla, Vol 33.

“ ale pokud je Bůh okraden o moc a moudrost volit, co bude, než falešný idol, náhoda, na jehož kývnutí se všechno děje náhodně? A nakonec to přijde k tomu, že lidé jsou spaseni a zatraceni bez Božího vědomí, protože svým určitým zvolením neurčil, kdo má být spasen a kdo zatracen,…“strana 171, tamtéž.

vzorec Concordu, který byl vypracován po Lutherově smrti a ke kterému se luteráni přihlásili, se v tomto Lutherovi neřídil. Tvrdil, že Bůh předurčil lidi pouze do nebe a ne do pekla, a že nechtěl, aby někdo byl zatracen.

Luther připustil, že Bůh podle své zjevené vůle v Písmu chtěl zachránit každého skrze Krista, ale také učil, že Bůh má skrytou vůli majestátu, přičemž vše, co se stane, se nemůže stát, aniž by Bůh chtěl, aby se to stalo, protože je všemohoucí, a pokud by se něco mohlo stát proti jeho vůli nebo mimo ni, nebyl by všemocný. V komentáři k Kristovu nářku nad Jeruzalémem (Matouš 23:37) napsal:

“ stejně tak je součástí tohoto vtěleného Boha plakat, kvílet a sténat nad zatracením bezbožných, když vůle Božského majestátu úmyslně opouští a zavrhuje některé, aby zahynuli…“strana 146, tamtéž.

Luther tvrdil, že Boží předzvěst všech budoucích událostí byla založena na skutečnosti, že si přál, aby se budoucnost stala tak, jak se děje, a proto věděl jistě, co se stane. Takže Protože Bůh nejen předpověděl, kdo bude zatracen, ale chtěl, aby byli zatraceni, následoval, že je předurčil, aby byli přehrazeni. Luteráni, kteří se řídí vzorcem, však tvrdí, že zatímco Bůh předpovídá budoucnost, neurčuje, kdo bude zatracen,ale pouze určuje, kdo bude spasen, a předurčuje pouze je. To je samozřejmě vede do protichůdné pozice říkat, že člověk nemůže říci, že Bůh nechce zachránit zatracené, i když je nepředurčuje, aby byli spaseni. Luther však nesouhlasil. Pokud Bůh předurčuje jen některé, aby byli spaseni, Vyplývá to z důvodu, že nepředurčuje všechny, aby byli spaseni, je to proto, že nechce zachránit všechny-to bylo Lutherovo postavení v otroctví vůle.

luteráni zaujímají své postavení jediného předurčení z biblických veršů, které říkají, že Bůh chce zachránit každého, jako je 1 Timoteovi 2: 4, a použít je jako určující v jakémkoli chápání Boha. Luther na druhé straně chápal takové verše pouze v kontextu toho, že Bůh toužil skrze Krista zachránit každého. Zároveň však tvrdil, že podle Boží všemocné vůle se vše, co se stane, řídí a chce, aby se stalo tak, jak se děje. Luther interpretoval Římanům 9 jako učení předurčení k nebi i peklu. Luteráni se naopak snaží interpretovat Pavla v Římanech 9 jako učení, že Bůh předurčuje lidi pouze k nebi.